Nejdříve se mi zdálo, že bude jednodušší začít dědou, protože o něm mám přirozeně nejvíc informací (zemřel v roce 2010). Historik Jiří Klůc mi byl natolik nápomocen, že mi sdělil přesné číslo sbírky a signaturu materiálů týkající se mého dědečka Vasila, které jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu. Doporučil mi také zažádat o kartu vyznamenání a kartičku zahraniční armády – východ. Ani ne za měsíc přišla faktura (kde bylo uvedeno mé křestní jméno jako Liška, haha) a s ní spoustu okopírovaného materiálu o dědovi. Nejvíc mě asi zasáhl počet různých prohlášení a žádostí, ve kterých děda musel neustále dokazovat, že byl během druhé světové války příslušníkem odboje a vojákem československé armády, že nekolaboroval a kolik lidí mu muselo dosvědčit, že byl opravdu vězněn v gulagu v Sovětském svazu a fakt, že se pak přidal ke Svobodově armádě. Zvlášť když jsem viděla, kdo žádosti v Sokolově schvaloval nebo doporučoval ke schválení. Opravdu donebevolající byla ale žádost o rozšíření osvědčení o dobu strávenou v „antifašistické škole při RA v roce 1944“, kdy místní funkcionáři dali dohromady dopis, kde se zmiňují, že „doba ztrávena (sic!) v zajetí se nezapočítává do odbojové činnosti a nemůže býti tudiž (sic!) zhodnocena v osvědčení, přes upozornění však [soudruh Lempel] na žádosti trvá.“ Žádost byla samozřejmě ministerstvem obrany zamítnuta. Více informací přinesu v nějakém z příštích článků.
Další štací byl Vojenský archív – Centrálna registratura v Trnavě, protože děda pochází z vesničky Ruské u Humenného a patřil tak tedy pod slovenskou administrativu. Pan Klůc se domníval, že tam bude materiálů více než v českých archivech, ale ukázalo se, že opak byl pravdou. Pan Klůc mi nicméně doporučil, abych k žádosti o informace připojila rodný list mojí matky, který dokazuje, že jsem přímou příbuznou a že mám být milá, protože „u Slováků nikdo neví“. Sepsala jsem tedy žádost, kde jsem zdůraznila, jak moc jsou pro mě slovenské kořeny důležité, připojila jsem ověřené kopie mého rodného listu, rodného listu mojí matky, dědova rodného a úmrtního listu a za měsíc došla ověřená kopie dědova kmeňového listu slavnostně svázaná trikolórovým provázkem. Víc toho ve slovenském vojenském archivu pravděpodobně není.
0 komentářů