O prázdninách mám většinou méně práce. Lidé jsou na dovolených, je moc vedro, myšlení bolí a tak dále. Letošní prázdniny (2021) jsem se rozhodla, že konečně začnu pátrat po bílé ovci naší rodiny z matčiny strany, tetě Milce aka Emilii Špilarové. Pratetu (neboli pradědečkovu sestru) vždy obklopoval jakýsi mlžný opar záhad a při setkání s babičkou padala slova jako Valdštejnové, šperky, StB, Miloš Havel… Prateta byla jednoduše „ta, která vařila u Havla“, takže to z naší rodiny vlastně dotáhla nejdál. Měla jsem ale ještě další motivaci: zjistit, jak je to s příbuzenskými vazbami s Emilem Holubem a malíři Jaroslavem a Karlem Špillarovými. A když už jsem byla u otevírání skříní s kostlivci, pustila jsem se i do pátrání po válečných osudech mého dědy Vasila, který je taktéž z matčiny strany. Podnětem byla korespondence s historikem Jiřím Klůcem, který původně oslovil maminku jako Vasilovu dceru s tím, zda náhodou nemá nějaké doklady a archiválie z pozůstalosti. Tímto okamžikem se tak pátrání rozdělilo do dvou linií: linie DĚDA a linie TETA. Intenzivněji se zabývám zrovna tou, ke které mám aktuálně nejvíc nových informací, případně když přijde odpověď na mé dotazy – a že jich mám hodně.
Kategorie: Obecné
0 komentářů